Mám bundu od omáčky na nachos

16. listopadu 2017 v 18:23 | Barbora |  Deník
Zimní čtvrtek 16. listopadu 2017

Pro dnešní den mě nenapadl příhodnější přívlastek než zimní. Začalo to už ráno, když jsem v práci před poradou otevřela dnešní noviny (tedy až po tom, co jsem cestou do práce málem umrzla) a pod titulní fotkou zasněžené krajiny stálo něco jako že V Jeseníkách už se lyžuje. Asi to nebylo lyžuje, nevím, prostě něco hodně zimního. No, a hned na trojce pak sjezdovky, které se budou co nevidět zasněžovat. Dnes byl u nás v redakci neobvyklý klid, protože na státní svátek noviny nevychází. I když já oslavím 17. listopad taky pracovně, protože jsem jaksi chytla službu až do neděle. A tak mě zítra čeká nějaký slavnostní galavečer v hotelu, kde mám fotit, a protože jsem se to dozvěděla (jako to už tak bývá) dnes, netuším, jestli se mi podaří ze skříně vyhrabat nějaký společenský outfit, to bude ještě zajímavé.

Neproduktivní středa 15 listopadu 2017

Středa byla fakt špatná. Vzhledem k migréně a osobnostní krizi jsem nebyla schopná ničeho jiného než ležet v posteli a koukat na Simpsonovi, z čehož jsem, pochopitelně, měla ještě větší osobnostní krizi. Světlejší chvíle přišla až večer, když mi asi v osm zavolal kámoš, že mám být za pět devět před Šantovkou, protože jdeme do kina.
"No to je sice hezký, ale já dneska nikam nejdu."
"A to jako proč?"
"Protože umírám. Brzo mi asi exploduje hlava."
"Nevymýšlej, už jsi to zrušila minulou středu, takže to mě vůbec nezajímá. Vem si ibalgin, a za pět devět před Šantovkou."
Ta jeho nekompromisnost mi sebrala všechny argumenty, takže jsem se nakonec přinutila vstát, zkulturnit se a skutečně do kina vyrazit. Šli jsme na Vraždu v Orient expresu. Posadila jsem se na svou sedačku vedle nějakých dvou slečen, a zčistajasna se na mě z jejich opěradla vyklopila mistička s nachos a nějakou červenou omáčkou. Všichni jsme se začali vzájemně omlouvat a napravovat škody papírovími kapesníčky, a pobavili tak většinu diváků před námi. A tak mám teď bundu od omáčky na nachos. Ještě, že je taky červená.
Film byl podle mého názoru skvělý. Jeden z nejlepších, co jsem poslední dobou v kině viděla. Kromě krásné vizuální stránky i poměrně fajn soundtracku mě zaujal hlavně příběh, zejména závěr. Protože jsem (i když bych to snad ani neměla veřejně přiznávat, když se jedná o takovou klasiku) originální příběh nikdy nečetla, opravdu jsem nečekala, že to takhle dopadne.

Poetické úterý 14. listopadu 2017
Docela mě děsí, jaký je problém vstát i na přednášku začínající v 8:45, když navíc moje cesta do školy je tak 300 metrů. Ještě v prváku jsem mohla být se spolužáky do dvou ráno v hospodě a v pohodě vstát na 8, a to nemluvím o střední, kdy jsem na hodiny několikrát týdně začínající i v 7 ráno musela vstávat už o půl šesté. Jde to se mnou z kopce.
Večer jsem vyrazila se spolužačkou a kamarádkou ze střední na autorské čtení olomouckých básníků do čajovny. Bylo to takové poněkud ponuré a undergraundové, ať už obsahem, tak vzhledem samotných přednášejících. Ale působivé. Krom toho jsme konečně po dlouhé době mohly pořádně probrat své současné situace v osobním životě. Vyplynuly z toho dvě základní myšlenky, totiž, že Vendy se nemá nechat zblbnout romantickými zprávami v duchu "Jsi krásná jako noční obloha nad Zlínem" a já bych naopak měla projednou vystoupit ze své komfortní zóny a posunout věci trochu dopředu. Vskutku poetický a poučný večer.

Mír a lásku! xxx
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 23. listopadu 2017 v 17:55 | Reagovat

Poetické večery jsou potřeba. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama